Strach, vztek a bezmoc. I to jsou pocity cizinců, kteří se v České republice obracejí na policii, když se dostanou do potíží.
Dobrý večer všem.
Tenhle článek mě zaujal, místy pobavil a místy donutil k zamyšlení.
Strach, vztek a bezmoc. I to jsou pocity cizinců, kteří se v České republice obracejí na policii, když se dostanou do potíží. Pokud totiž volají na tísňovou policejní linku, často jim nikdo nepomůže. Policisté ve valné míře neumějí žádný cizí jazyk.
„Byla jsem v Česku na stáži a bydlela jsem na jednom z pražských sídlišť. V noci se do mého bytu začal dobývat zloděj z balkonu. Hned jsem volala policii, ale marně. Uprostřed noci mi nebyl nikdo schopen pomoci. Na lince 158 ani u městských strážníků mi totiž nikdo nerozuměl,“ vylíčila svůj zážitek z české metropole Lucianne Gunterová ze Švýcarska. Zloděj nakonec sám utekl.
Policie připouští, že se skutečně může stát, že policisté kvůli jazykové bariéře lidem v ohrožení nepomohou. Snaží se však znalosti cizích řečí svých příslušníků zlepšit.
Zatím musí stačit linka 112 a Můstek
Určitou pomocí návštěvníkům ze zahraničí v nesnázích by měla být celoevropská tísňová linka 112, která začala v Česku fungovat v roce 2003.
Znalost cizích jazyků by měla být u dispečerů na této lince samozřejmostí. „Na lince 112 je vždycky někdo, kdo hovoří anglicky, popřípadě i německy,“ řekl mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.
Další variantou je podle něj policejní oddělení Můstek, kde je k dispozici tlumočník. Sem by proto v případě potřeby měli policisté přepojovat tísňová volání cizinců. Podle svědectví cizinců se tak ale neděje.
Policisté v Praze, Ústí nad Labem a Brně, kterým redaktoři telefonovali, se buď bezvýsledně snažili o komunikaci, nebo po zjištění, že volá cizinec, telefon prostě zavěsili.
Žádné pokusy o přepojení na oddělení s tlumočníkem ani například pro podobné případy anglicky naučená fráze, aby cizinec kontaktoval zvláštní linku.
„Je pravda, že každý policista nehovoří anglicky nebo německy. Jsou jistá osobní zařazení, kde znalost cizích jazyků požadujeme, ale pro většinu policejních míst tento požadavek nemáme,“ vysvětlila Eva Miklíková, mluvčí pražské policie.
Špatné zkušenosti mají i další cizinci. „Ani strážníci na Václavském náměstí neumějí anglicky. To je podle mě ostuda,“ řekla doktorandka Juliane Metzgerová, studentka z Rakouska.
Policie o nedostatcích ví a situaci se podle svých slov snaží zlepšovat. „Jde to pomalu, ale na změně pracujeme. Především u mladých lidí, které přijímáme, už cizí jazyk požadujeme. Také ho vyučujeme na policejní akademii,“ vysvětlila Miklíková.
„Tady policie. Na mě musíte jen česky!“
Následný přepis hovorů mluví za vše.
Brno, Oddělení Západ – Starý Lískovec, U Hřiště 2
Deník: „Good afternoon. Is there anybody, who can speak English?“ (Dobré odpoledne, je tam někdo, kdo hovoří anglicky?)
Mužský hlas: „Ježišmarjá, nein!“
Deník: „Sorry? I don´t understand! Please, I need somebody who understands English!“ (Promiňte? Nerozumím. Prosím, potřebuji někoho, kdo rozumí anglicky.)
Hlas:„Já vám nerozumím.“
Deník: „I don´t understand!“ (Nerozumím.)
Hlas: „Volejte 156 nebo 158!“
Deník: „Sorry?“ (Promiňte?)
Hlas: „Já vám prostě nerozumím! V-o-l-e-jte 1-5-6 nebo 1-5-8!“
Deník: „Please, could you contact anyone else, who understands English? I need help!“ (Můžete prosím kontaktovat někoho, kdo rozumí anglicky? Potřebuji pomoc!)
Hlas (teď už hovoří důrazně, pomalu a v infinitivu): „Ó, Nein! V-O-L-A-T 1-5-6 N-E-B-O 1-5-8! Nevím, jak vám můžu pomoct, když nerozumím!“
Brno, Oddělení Kr. Pole – Řečkovice Mendlánecká 845/29
Deník: „Good afternoon. Is there anybody who speaks English?“
Ženský hlas: „No, spíš ne. Co you potřebujete?“
Deník: „Sorry, I don´t understand. Do you understand me?“
Hlas : „I small.“ (Já malá.)
Hlas ke kolegyni: „On je cizinec!“
„Zeptej se ho, jestli má botičku na autě!“
„Jak se řekne botička???“
„Nevím... shot?“ (Nikoli botička ale střela)
„Ano? Vy máte shot a car?“ (Hodně volně přeložitelné jako střelené auto) ...
Praha, Místní oddělení, Břevnov
Deník: „Good afternoon. Is there anybody, who can speak English?“
Mužský hlas překvapeně: „Kdo že volá? Jó, milej pane, já vám vůbec nerozumim. Ani tady teď nikdo takovej neni.“
Deník: „Sorry? I don´t understand! Do you speak English?“
Hlas: „Dyk přece řikám, že vám nerozumim.“
Pokládá telefon.
Praha, Místní oddělení, Dejvice
Deník: „Good afternoon. Is there anybody, who can speak English?“
Mužský hlas: „Tady policie. Na mě musíte jen česky…“ (povzdechne si).
Deník: „Sorry? I don´t understand! Do you speak English?“
„Se mnou se fakt nedomluvíte. Nashle.“
Pokládá telefon.
Praha, oddělení, Podolí
Deník: „Good afternoon. Is there anybody, who can speak English?“
Mužský hlas: „To voláte asi špatně. Dovolala jste se na policii.“
Deník: I need to speak with somebody from the police. (Potřebovala bych hovořit s někým od policie.)
Hlas: „No, ale tady nikdo nemluví anglicky.“
Deník: My suitcase was stolen and I don´t know to whom I can address my demand. (Ukradli mi kufr a nevím, na koho se obrátit.)
Hlas: „No. I don´t speak English.“ (Ne, nemluvím anglicky)
Deník: And is there anybody who speaks English? (A někdo u vás mluví anglicky?)
Hlas: „No! Nashle!“ Pokládá telefon.
Ústí n. L., Krásné Březno
Deník: „Hello.“
Mužský hlas: „Hello.“
Deník: „Police?“
Hlas: „Ano, police.“
Deník: „Excuse me. Anybody has stolen my suitcase.“ (Promiňte, někdo mi ukradl kufr.)
Hlas: „Nerozumím.“
Deník: „I say, anybody has stolen my suitcase.“ (Říkám, že mi někdo ukradl kufr.)
Hlas: „Nerozumím.“
Pokládá telefon.
Co k tomu více dodat?
Snad jen to, že by každý cizinec měl umět alespoň pár základních frází pro podobné nebo jiné případy.
S námi se také nikdo nebude v cizině bavit česky (pokud nebude rozumět a umět náš jazyk), tak proč bychom měli my v naší zemi mluvit cizí řečí?
Můj názor je ten, že je sice dobré umět alespoň jeden cizí jazyk, ale všechno má tak nějak své meze.
Myslím, že je to také dáno naší "mentalitou".Naší snahou za každou cenu vlézt do zadku, ať to stojí co to stojí.
Většina těchto rektálních alpinistů zjevně uvažuje stylem "to nevadí, že mi se u vás nedomluvíme po našem.Hlavně, když vy u nás ano."
Troufám si tvrdit, že jsme si za ta léta cizince na takovýto způsob hezky naučili a pochybuji, že se to kdy změní.
Tohle podle mě opravdu není ten správný způsob, jak kráčet do Evropy.Kde ve světě se na vás "usmívají" krásné velké nápisy ve vašem jazyce????? Možná na pár výjimek "NIKDE".A to nemluvím o tom, že na těchto cedulích, reklamách a jiných s tím spjatých věcech se kdesi vespod bojácně krčí malinkatým písmem i text v naší mateřštině.Jako malý kluk někde v rohu, který se bojí, že dostane výprask.To mě vždycky vytáčelo.Ať si tam jsou nápisy třeba v "tatarštině", ale "domácí je prostě domácí".Měl by být první.
A o to tu jde.
Jsem pro to, aby na důležitějších místech pracovali lidé se znalostí cizích jazyků, ale proč by takový člověk musel pracovat i jako řadový policista?
Nechť si příslušné ministerstvo zřídí pro takové účely zvláštní úřad nebo chcete-li dispečink, či jak to nejlépe nazvat, aby každý návštěvník věděl, že sem se může v případě problémů obrátit a bude vědět, že se domluví.
Bylo by to fajn.
Tak dobrou všem...
P.S. Zdaleka jsem nevyjádřil všechny své názory, protože už je celkem pozdě a moc mi to již nemyslí :)